Pouť ke kořenům – do města Tábor

Byli jste někdy v Táboře? Pokud ano, dáte mi jistě za pravdu, že je to malebné město.Pokud ne, měli jste jedinečnou příležitost jej poznat.

V sobotu 20. června 2009 jsme vypravili autobus z Prostějova, přes Brno a Havlíčkův Brod do Tábora. Dějiny jsou v tomto městě neuvěřitelně vtisknuty do každého místa. A úžas některých poutníků nad velkým kalichem vydlážděným na chodníku na náměstí nebo nad malovanými výjevy z doby husitství v hospůdkách, byl skutečný. Přiznám se, že i mě zalila „ stavovská“ hrdost, že patřím mezi kališníky. Možná to již místní obyvatelé necítí, ale jistota pravdy Boží a jejího následování, byla téměř hmatatelná i v podzemních chodbách, kterými jsme procházeli pod celým náměstím.

Úchvatné muzeum husitství, s ještě úchvatnějším průvodcem, který snad znal všechny postavy z minulosti osobně, předčilo naše očekávání.

Naše pouť byla provázena velkými bezpečnostními opatřeními, které jsme ani neplánovali.Na stejnou dobu totiž svolali své republikové setkání dvě menšinové skupiny, na které ovšem zareagovala neonacistická strana protestním pochodem.Naštěstí bylo vše zajištěno bezpečnostními složkami, a tak jsme se kochali muzejními poklady jako VIP skupina. Stejné pozornosti se nám dostávalo i venku na náměstí, kam se někteří nedočkavci vydali a byli pak mylně považování za účastníky protestního pochodu. Zajímavá zkušenost.

Do Tábora za námi přijel i bratr patriarcha ThDr.Tomáš Butta a prošel s námi celou pouť. Odměnou jeho účasti nám bylo jeho vyprávění o Kozím hrádku, který je nedaleko Tábora a na jehož vršek jsme vystoupali.Malebné zákoutí, obklopené lesy a kopci, skutečně poskytovalo bezpečný úkryt Janu Husovi a jeho přívržencům, když jej potřebovali.

Bohoslužbu, kterou nám posloužil bratr patriarcha, jsme měli v blízkých Chotovinách. Duchovní, kteří byli s námi na  pouti, byli při ní spoluúčastni. Vzácným hostem celé pouti byl  jáhen Pravoslavné církve, který byl také oděn ve svém bohoslužebném rouchu a četl z Písma.

Proč jsme zvolili právě Chotoviny je nasnadě. Již několik let velmi úzce spolupracujeme se sestrou farářkou Petrou Tamchynovou, která slouží právě v Chotovinách.Jezdí s námi na letní tábor pro děti do Vápenné. Také jsme chtěli udělat radost místním věřícím, protože určitě návštěvu svých bratří a sester „až z Moravy“, ještě nikdy neměly.Připravily pro nás občerstvení, pod kterým se stoly na farní zahrádce jen prohýbaly. Svíčková na oběd byla sice výborná, ale přece jen nám do odpoledně vyhládlo.

Posilněni, jsme se vydali na zpáteční cestu. Čekala nás však ještě lahůdka. Zastávka v Chýnově a prohlídka nádherného domu sochaře Františka Bílka a skvostů, které zde byly vystaveny. Neuvěřitelně překrásná díla nejen z kamene, ale i ze dřeva, kterými vyzdobil svůj dům, byla i pro denní používání. Zajímavosti o jeho životě nám trpělivě sdělovala paní průvodkyně, kterou jsme potěšili krásnou kytkou na rozloučenou.

Všichni poutníci dostali na památku originální dárek: muži vázanku z přírodního materiálu a ženy lehkou barevnou šálu.K dárku byla připnuta keramická brož – pavéza.

Nálada byla výborná, zážitků plno a domů jsme dojeli včas a v pořádku.

Příště, na jiné pouti k našim kořenům, na shledanou.                                                     iv.