Věta z dnešního textu : „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu.“ získává v současné potratové praxi zvláště hořkou příchuť. Jedná se ale jinak o jeden z nejjemnějších biblických textů. Znovu a znovu je v Písmu svatém zdůrazňována zvláštní, až intimní láska Boží ke každé jednotlivé bytosti na Zemi, ke každému člověku speciálně.

To jen naše poněkud neznalé sdělovací prostředky mluví rády o křesťanech jako ovečkách. Nic takového ale neexistuje. Nejen proto, že v lavicích vedle sebe obvykle sedí inteligentní a přemýšliví lidé, ale zejména proto, že každý z nás je jakýmsi jedinečným originálem a je vlastním, svérázným způsobem milován Bohem.

Je zvláštní rozjímat dnešní text – moje jméno má Bůh vyryto do dlaní !

A i kdyby matka na své dítě zapomněla, Bůh nikdy.

M.O.Vácha, Mana pro tento den, str.46