Jesle a naše zbožnost

Když jsem byl malý, měla pro mě podívaná na Ježíška v jesličkách do sebe něco romantického, idylického, dávalo mi to pocit bezpeí a jistoty. také jsme si tehdy sami jesličky stavěli. A když jsme udělali nějaký dobrý skutek, pložili jsme do jesliček stéblo slámy, aby se Ježíškovi měkce odpočívalo. bylo to samozřejmě dětinské gesto. Ale na druhé straně to znamenalo, že ve svém srdci dovedeme Božímu dítěti připravit místo, kde se může cítit v bezpečí. Naše srdce jsou totiž takové jesle.

z knihy:A.Grun,Vánoční rozjímání – zkráceno.