K zamyšlení – Matouš 6, 16-21

Sestry a bratři v Kristu,

Velikonočním svátkům předchází postní doba. Jako Kristus se na poušti modlil a postil, tak i my, křesťané, jsme během těchto čtyřiceti dnů zváni k tomu, abychom se celou bytostí obrátili k Bohu a vnitřně se připravili na oslavu našeho vykoupení. (BK CČSH III. C, str.53)

Popeleční středou započala postní doba a popel je pro nás znamením půstu.

Popel a prach je to, co zbude z každého stvoření. Popel a prach. Má nás to vyděsit? Nemyslím. Spíše si máme více uvědomit, že náš život zde na zemi je skutečně pomíjivý. A ničím jej nemůžeme prodloužit. Ani penězi, ani vitamíny, ani zdravou stravou, dokonce ne ani tím, že nebudeme pracovat. Můžeme ho ale zkvalitnit. Proč bychom to měli tedy dělat, když stejně všichni zemřeme? No, je to úplně jednoduché – abychom mohli splnit to, co máme za úkol od našeho Stvořitele. Co to je? Na to musí přijít každý člověk sám. Každý má totiž jiný úkol – ten svůj, nenahraditelný.  A najít ho, stojí určité úsilí. Jedno máme ale společné: hlásat, že náš Bůh je jediný, kdo nám může naplnit naše srdce i život pokladem nebeským = nekončící Boží láskou.   „Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ A tak se ptám: “Kde je tvůj poklad?“

A dostáváme od Hospodina i nápovědu, kde má být náš poklad: „Ukládejte si poklad v nebi“ – u mě, já jej ochráním a zde také zůstane. Tam se nezničí a nikdo jej neukradne.

Půst tedy vnímejme jako:

- odstranění překážek, které si často sami stavíme v našem nitru, a tak si zabraňujeme být každodenně s naším Pánem.

- možnost většího soustředění, aby k nám Bůh mohl promlouvat a abychom ho zaslechli.

Půst je směřování naší mysli i srdce na Hospodina.

„Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ Moji milí, přeji vám, ať vás po celou postní dobu doprovází radostná jistota Božího odpuštění. Amen

Můžete sledovat každou odpověď na tento příspěvek službou RSS 2.0. Odpovědi nejsou nyní dostupné, ale můžete využít trackback z vašeho vlastního webu.

Komentáře nejsou dostupné.