Sk 9, 36-43                          Zj.7, 9-17                                            Jan 10, 22-30

Tato doba po Velikonocích je dobou důkazů a potvrzení toho, že Ježíš je Syn Boží. Všechno, co dělá, je v jednotě s Otcem. Proto čteme ze Skutků apoštolských a slyšíme, že Petr uzdravil mocí Ducha svatého Tabitu. (Vzpomeňme si, jak Pán Ježíš po zmrtvýchvstání dechl na učedníky a řekl, komu odpustíte, tomu bude odpuštěno atd.) Petr neuzdravuje a nekřísí z mrtvých jen tak, že se to povedlo, ale v pevné víře v Ježíše Krista. A to je dnes hlavní myšlenka, na kterou se zaměříme: modlitba ve víře v Pána Ježíše Krista. Modlitba ve víře v Krista. To je velice důležité a zásadní pro náš život. Modlitba ve víře v Krista. Proč? No protože, pokud nebudeme pevně věřit v Ježíše Krista, stěží se budeme modlit tím správným směrem. To je, jako bychom klepali na nesprávné dveře. To jste jistě zažili: klepáte a pořád nic. A najednou vyjde z jiných dveří člověk a řekne: tam nikdo dnes není. A vy máte celou dobu strach, jestli se podaří vyřídit, co máte na srdci. A jsme u toho: to, co máme na srdci, neříkáme nikdy jen tak někomu. Starosti, trápení, obavy chceme říci někomu, kdo nám může pomoci. Nechceme a nepotřebujeme, aby nám někdo huboval nebo radil hlouposti. Potřebujeme pomoc. Potřebujeme ulehčit, abychom se mohli zase těšit z nového dne. Nechceme těžkosti, ale pokoj a klidné žití. Proto také naše víra často kolísá, když se nám dějí špatné věci. Nerozumíme tomu, kde je ten náš Pán Ježíš. Proč nám teda nepomáhá? A já vám říkám: nezoufejte a vytrvejte ve víře v Pána Ježíše Krista. Modlete se ve jménu Ježíše Krista. To jsou ty správné dveře!! Vždyť ve Zjevení Janově čteme: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově.                           A Bůh jim setře každou slzu z očí.“ To je povzbuzení pro všechny, kteří mají veliká trápení.     A dále jsme četli v Janově evangeliu:„Moje ovce slyší můj hlas, já je znám.“ JÁ JE ZNÁM.               To je naprosto úžasná věta. Něco obrovského. Samotný Syn Boží tady říká, že každého z nás zná. A dále:“Jdou za mnou a já jim dávám věčný život. Co mi můj Otec dal, je větší než všecko ostatní; a nikdo nemůže nic vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno.“

Co tedy říci na závěr? Buďme šťastní, že víme, za kým jít a ke komu se modlit, komu povědět svá trápení.  Modleme se ve jménu Ježíše Krista. On je těmi správnými dveřmi. On je ten dobrý pastýř.

Tak vám přeji, moji milí, ať vás Pán Ježíš každý den občerstvuje a posiluje svou láskou. Ať vidíte kolem sebe skutky, které o něm vydávají svědectví a v důvěře můžete každý den vyznat :Hospodin je můj pastýř.

Amen