Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému, a já tam přistoupím k  Božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, a hrou na citaru ti budu vzdávat chválu, Bože, můj Bože! Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse, On je můj Bůh. Amen

Žalm 43, 3 – 5

Jaro je v plném proudu, slunce rozehřívá zem i nás. Lidé začínají mít lepší náladu.  Zkusili jste si však někdy odpovědět na otázku proč slavíte Velikonoce? Jsou opravdu zdrojem jásavé radosti i pro vás? Nevyprchalo nám z těchto „svátků jara“ to hlavní křesťanské poslání, kterým je zaslíbení věčného života? A jsme si jisti, že se tak stane i nám?

Tuto nabídku dostává každý člověk. Ne však pro velikost lidských zásluh, ale pro naši pevnou víru v Syna Božího, Ježíše Krista.

Stačí tedy pouze slyšet velikonoční poselství?

Je to jako s nemocným člověkem. Stačí, aby nemocný slyšel, že existuje výborný lékař, který ho může uzdravit? Nebo musí nemocný přijít k lékaři osobně a svěřit se do jeho rukou a do jeho odborné péče? (BTMRT58)

Věřím, že se jste si odpověděli k vaší spokojenosti.

Dar věčného života je pouze nabídka. Ostatní je na vašem rozhodnutí.

Přeji vám z celého srdce Velikonoce požehnané vzkříšenou radostí a vírou.

iv.