(Terezie z Lisieux)

Od svaté Terezie pochází následující přirovnání: „Podobně jako slunce září zároveň na cedr i na každou drobnou květinku, jako by byla jediná na světě, tak se i Pán věnuje každé jednotlivé duši zvlášť, jako by neexistovala žádná jí rovná.“

Ano, pomysleme, že Ježíš je tu jen pro mě, pro mě samého.

Vychutnejme si tuto oblažující pravdu.

Spočiňme v jeho přítomnosti s jistotou, že jue tu jen pro mě.

I.Obereder, V paprscích lásky

Když jsem byl malý, měla pro mě podívaná na Ježíška v jesličkách do sebe něco romantického, idylického, dávalo mi to pocit bezpeí a jistoty. také jsme si tehdy sami jesličky stavěli. A když jsme udělali nějaký dobrý skutek, pložili jsme do jesliček stéblo slámy, aby se Ježíškovi měkce odpočívalo. bylo to samozřejmě dětinské gesto. Ale na druhé straně to znamenalo, že ve svém srdci dovedeme Božímu dítěti připravit místo, kde se může cítit v bezpečí. Naše srdce jsou totiž takové jesle.

z knihy:A.Grun,Vánoční rozjímání – zkráceno.

Walter Dirks

Že ti Bůh slíbil odpuštění, jestliže se zítra obrátíš, z toho se raduj, ale zítřejší den ti přislíben není.

sv.Augustin

58 mladých lidí si našlo čas, aby spolu prožili požehnaný víkend. Program nebudu nyní popisovat, to až příště.

Díky za Vaše modlitby !

Chvalte Pána a neustávejte, neboť On je vinný kmen a my JSME jeho ratolesti.

iv.

Mrkněte na to.

iv.

Snaha o dokonalost je nezbytná.

Ježíš nás k tomu přímo vyzývá: „Buďte dokonalí, jako jsem já dokonalý.“

Pozor na nepravou pokoru! Není to nic jiného než skrytá pýcha. Režisér ví, koho si vybral, a není naším úkolem zkoumat, jestli role není nad mé síly. Copak tomu rozumím lépe než On ?

Chce-li od nás něco, vždycky nám k tomu dá potřebnou sílu a schopnosti.“Všechno mohu v tom, který mě posiluje.“ Přijmout svou úlohu – to je ta pravá pokora!

Nestačí jen odříkat „buď vůle tvá“, je nutno se zastavit, odmlčet a čekat na odpověď.

z knihy „Na minutu s Ladislavem Kubíčkem“ , zkráceno .  iv.

A když potom ty vytoužené dny zaslouženého odpočinku konečně nastanou, snažíme se je využít naplno, aby ani chvíle z tohoto přesně vyměřeného času  nebyla promarněna. Poznáváme nová, často exotická místa, vstřebáváme spoustu krásných zážitků, obdivujeme vše, co se nám nabízí, hledáme stále nové a nové prožitky, které nám mají zajistit pocit štěstí a spokojenosti.

Ale ruku na srdce. Nezapoměli jsme v tom shonu volných dní na něco? Jsme i v tyto dny schopni se zastavit, ztišit se a velebit a chválit Hospodinovo jméno? Nezapomínáme na to, že je to On, který nám dává požehnání do každého nového dne, že je to On, z jehož milosti můžeme všechny ty krásné chvíle prožívat?

Proto se v tom našem úprku za dobrodružstvím chvíli zastavme a poděkujme Pánu za všechno, co nám stále dopřává. Poděkujme za jeho lásku, trpělivost a milost. Poděkujme za hojnost všech darů, kterými nás zahrnuje. A On nám zcela jistě na naši další cestu požehná.

bar

Zvítězí? Ano. Ale záleží na tom, kde ji hledáme a co si pod pojmem „pravda“ představujeme.

Žijeme ve světě tolika PRAVD, že se nám chvílemi zdá, že se v nich ztrácíme, že se pod jejich tíhou musíme každou chvíli zhroutit. Zaručená „pravda“ našich politiků, dnes taková, zítra úplně jiná, ale přesto vždy ta jediná „pravdivá“, překroucená a zmrzačená „pravda“ lidí, kteří právě teď, v tuto chvíli, mají moc o něčem rozhodovat, „pravda“ o stavu našich bankovních kont a tím i o naší „důležitosti“, „pravda“ konzumentů piva v restauraci čtvrté cenové skupiny …, pravda, pravda, pravda.

„Pravdu“ má dnes každý, kdo je přesvědčený o tom, že znamená něco víc, než ten druhý. A přitom nevíme, že nás žádná z těchto zaručených „pravd“ – pravd světských nedokáže uspokojit, nedokáže nám poskytnout klid a pokoj, a proto hledáme další a další „pravdy“. Mnohdy netušíme, že hledáme na špatném místě a ženeme se opačným směrem, než kterým bychom se měli dát. A to nás ubíjí, protože už nevíme, které z „pravd“ máme a můžeme důvěřovat.

Ale co ta opravdu pravá PRAVDA, PRAVDA BOŽÍ, na kterou dnes zapomínáme a kterou tolik opovrhujeme? A přece, ta jediná není poplatná žádné době, žádnému člověku, to je jediná PRAVDA, která nikdy nezklame a nezarmoutí.

PRAVDA, která prostě JE. Neoddiskutovatelná a nenahraditelná. Nádherná a osvobozující od všech světských „pravd“. Mocná a penězi neuplatitelná.

Ten, kdo tuto PRAVDU hledá a najde, přidrží se jí a půjde její cestou, ten, kdo si hluboko do svého srdce uloží slova Pána Ježíše: „Já jsem ta cesta, pravda i život“, (Jan 14,6) už nemusí hledat nic jiného. Našel PRAVDU, klid a pokoj, a může si být jistý, že tato PRAVDA ZVÍTĚZÍ. Vždy, za všech okolností a v každé době.

Našel PRAVDU, o které může vždy, tak, jako i Mistr Jan Hus ve své době, s klidným srdcem říci: „NEODVOLÁM!“

Napsala: Jana Bára Hafnerová

v oknech tvého domu,

které zvou poutníka,

aby uvnitř hledal ochranu

před bouřlivou nocí.

Kohokoli potkáš,

až půjdeš cestou,

ať ho zasáhne tvůj laskavý pohled.

Amen

To jen naše poněkud neznalé sdělovací prostředky mluví rády o křesťanech jako ovečkách. Nic takového ale neexistuje. Nejen proto, že v lavicích vedle sebe obvykle sedí inteligentní a přemýšliví lidé, ale zejména proto, že každý z nás je jakýmsi jedinečným originálem a je vlastním, svérázným způsobem milován Bohem.

Je zvláštní rozjímat dnešní text – moje jméno má Bůh vyryto do dlaní !

A i kdyby matka na své dítě zapomněla, Bůh nikdy.

M.O.Vácha, Mana pro tento den, str.46