Výstava a koncert připomenou 80. výročí konce II. světové války
Rok 2025 je rokem 80. výročí konce dosud největšího vojenského konfliktu v dějinách lidstva, II. světové války. Připomeňme si v této souvislosti, že spousta statečných prostějovských občanů se přímo zapojila do bojů proti nacistům, ať už v řadách britské armády, nebo československé vojenské jednotky, jejímž velitelem byl na východní frontě podplukovník Ludvík Svoboda.
Mezi více než třemi desítkami prostějovských židovských bojovníků byli kupříkladu příslušník 1. československé samostatné brigády Kamil Richter, letec Emil Türkl, příslušník Britské armády Bruno Bobasch, Juda Sternküker, který bojoval v britské brigádě v tehdejší Palestině, Erich Schick, který se zapojil do čs. zahraniční armády v Sovětském svazu, Bernard Bleichfeld, který se připojil ke Svobodově armádě, nebo mechanik 310. československé stíhací perutě Royal Air Force Hugo Winter. Proti nacismu bojovali rovněž bratři Max a Bedřich Bleichfeldovi, otec a strýc čestného člena spolku Hanácký Jeruzalém Ofera Pelleda z Jeruzaléma, Bedřich Seliger či jeho bratranec Bedřich Samet. Několik panelů, které budou k vidění v bývalé nové synagoze, dnes kostele Husův sbor, nám připomene alespoň některé z nich.
Vernisáž výstavy pořádané spolkem Hanácký Jeruzalém ve spolupráci s Čs. církví husitskou, statutárním městem Prostějov a Muzeem a galerií, p. o. se uskuteční 23. dubna 2025 v 18:00 v Husově sboru.
Na vernisáž naváže koncert klezmerové hudby
Židovská hudba a klezmer pro dvě violoncella. Violoncellové kompozice židovských skladatelů 19.- 20. století představí přední čeští violoncellisté Dominika Weiss Hošková a její otec Jiří Hošek. Součástí programu, který se koná při příležitosti 80. výročí konce II. světové války, bude i četba z deníku přeživší holocaustu Helgy Weissové.
Koncert se uskuteční 23. dubna 2025 v 19:00 v Husově sboru. Vstupné dobrovolné

Je čas adventní, čas kdy křesťané na celém světě očekávají narození Ježíše Krista, čas naděje a rozjímání. Letošní třetí adventní neděle byla pro sestry a bratry z prostějovského Husova sboru CČSH obzvláště slavnostní a to díky jedné z nejvýznamnějších událostí v životě sboru, kterým je svátost svěcení kněžstva. V Husově sboru Církve československé husitské, přijala svátost svěcení kněžstva sestra kazatelka Jana Bára Hafnerová, která se tak stane farářkou v náboženských obcích  v Prostějově, Pěnčíně a Moravské Třebové. Bohoslužbu sloužil a svátost svěcení udělil biskup brněnské diecéze CČSH Mgr. Juraj Jordán Dovala, za přítomnosti spolusvětících duchovních a laiků naší církve.

Slavnostní atmosféru adventní bohoslužby spojenou s udělením svátosti kněžství, podtrhly tóny varhan, houslí a trumpety.

Za jak významnou tuto událost lidé považují, dokládá skutečnost, že se slavnostní bohoslužby zúčastnili věřící nejen z  prostějovské a pěnčínské náboženské obce, ale i zástupce prostějovské radnice, náměstkyně primátora Milada Sokolová, či zástupce spolku Hanácký Jeruzalém, Jana Gáborová.

Popřejme sestře farářce, nechť se jí v její nové službě daří tak, jako se jí doposud dařilo při její kazatelské misi, ku prospěchu náboženských obcí CČSH. Vždyť již v Bibli je psáno:

,,Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích“. (Matouš 5, 1)

Pavel Smetana, Husův sbor CČSH v Prostějově

Pěnčín, malebná hanácká obec nacházející se na dohled od Velkého Kosíře, se může pochlubit výraznou dominantou, kostelem Cyrila a Metoděje místního sboru Církve československé husitské. Historie zbudování tohoto kostela před 70 lety nebyla snadná.

Na počátku byl sen. Sen o tom, že se věřící dočkají vlastního kostela sboru v Pěnčíně. Sen, který si ve svých srdcích a myslích nesli již od počátku vzniku sboru naší církve v Pěnčíně. Prvotní úvahy o zbudování vlastního svatostánku se datují do 20. let 20. století. Bohužel tehdejší ekonomická situace nově vzniklé církve a i jejích sester a bratří neumožnovala kostel vystavět. K naplnění tužeb po vlastním sborovém kostele tak došlo až v roce 1954 a to díky tomu, že v roce 1952 prodala Marie Chromcová pěnčínské náboženské obci stodolu s pozemkem a umožnila tak, aby náboženská obec Církve československé husitské započala s přípravami na stavbu svého kostela. Na projektu přestavby stodoly na kostel se podíleli rodáci z Pěnčína, toho času studenti Jan Sláma (student Vysoké školy stavitelství v Brně) a Alois Huška (student Střední průmyslové školy stavební v Prostějově). Tento jimi vypracovaný projekt byl realizován v letech 1952 až 1954 a to díky nesmírnému úsilí věřících z místní náboženské obce, kteří se aktivně zapojili do stavebních prací a to ve svém volném čase. Josef Jurník, místní malíř a natěrač provedl výmalbu kostela. A již v roce 1954 kostel prvně ozvučily varhany z 19. století a zvon na věži. Počátkem 70. let získal kostel novou sgrafitovou výzdobu od malíře a štukatéra Františka Flasara a to díky nesmírnému úsilí místního husitského faráře Ladislava Bartoše.

V neděli 17. listopadu 2024 si tak věřící připomněli toto významné výročí místního sboru slavnostním koncertem, který zahájila kazatelka sestra Jana Bára Hafnerová. Přítomní farníci i hosté si vyslechli skladby pro varhany a žesťové nástroje. Na varhany zahrála PhDr. Ingrid Silná, Ph.D., muzikoložka a pedagožka kroměřížské a olomoucké konzervatoře. Na tento nástroj také doprovázela žesťové trio studentů kroměřížské konzervatoře v obsazení: Jan Šošola a Lenka Velešíková – trubky a Eliška Kočí  – trombon. Historií kostela přítomné provedla sestra Bohdana, jejíž tatínek zde léta působil jako farář Církve československé husitské.

Díky houževnatosti předků místních farníků a touze po vlastním kostele, má náboženská obec Církve československé husitské v Pěnčíně svůj důstojný svatostánek, své zázemí a místo, kde se mohou věřící scházet nejen k bohoslužbám, ale i u příležitosti křtů, rozloučení se svými zesnulými či při jiných příležitostech utužujících sounáležitost věřících k naší církvi.

Na závěr mi dovolte, abych popřál mnoho dalších šťastných let nejen tomuto kostelu, ale i všem, kdo v něm nachází klid, mír a souznění s Bohem, Ježíšem Kristem i Duchem svatým. Neboť, jak je psáno: „Ať Kristus požehná tomuto domu.“

Pavel Smetana, Husův sbor Prostějov

Když jsem se zamýšlel nad touto úvahou v souvislosti s právě proběhlým Trojvýročím kostela CČSH, Husův sbor Prostějov, vzpomněl jsem si na následující slova z Bible, Jan 2:19 Ježíš pravil na Chrámové hoře: „Zbořte tento chrám a já ho ve třech dnech znovu postavím“. Ano, Ježíš Kristus tímto výrokem nemluvil o konkrétním chrámu, ani o budově, ale o církvi, ovšem historie tohoto svatostánku jako by symbolizovala pohnutou historii judaismu i křesťanství.
Slavnostní připomínka trojvýročí svatostánku, připomněla 350 let od položení základního kamene barokní synagogy na tomto místě, 120 let od slavnostního otevření nové secesní synagogy na témže místě a 75 let od slavnostního otevření tohoto svatostánku jako kostela CČSH Husova sboru Prostějov. V rámci této slavnosti vystoupili jak představitelé židovské obce, tak i CČSH, města Prostějov, Olomouckého kraje a Spolku Hanácký Jeruzalém. Slavnostní atmosféru obohatila výstava k výročím, odhalení 3D modelu svatostánku, varhanní koncert i vystoupení Klezmer Band Ostrava.
Jak již výše uvedené napovídá, původně zde stála synagoga jako svatostánek židovské náboženské obce, který židé před 120 lety přestavěli z barokní do secesní podoby. Po vypuknutí II. světové války, byla synagoga přetvořena nacistickým režimem ve sklad a nesloužila tedy k náboženským účelům. V roce 1949 budovu odkoupila CČSH od židovské obce a zřídila zde kostel Husova sboru Prostějov, který je pro církevní a kulturní akce využíván dodnes členy Husova sboru Prostějov. Náš sbor se k historii tohoto svatostánku hlásí a ve spolupráci s městem Prostějov a Spolkem Hanácký Jeruzalém, spolupracuje v připomínání jeho historie.
Pro nás členy CČSH je Kostel Husova sboru Prostějov místem modliteb, bohoslužeb, setkávání, církevních obřadů a prohlubování vzájemné sounáležitosti k víře. Jak již uváděl dobový tisk při slavnostním otevření kostela: „ Průvod bratra patriarchy přijel z Olomouce a byl uvítán už na hranicích Prostějova bratrem farářem Justem, předsedou rady starších a samosprávnými činiteli. Dva stréci v pestrých krojích a načepýřená Hanačka pohostili bratra patriarchu a laického představitele církve, bratra místopředsedu Plechatého chlebem a solí a pak už se průvod, vedený Žižkovými jezdci, hnul směrem k seřadišti. Tam už se seřadili legionáři, bojovníci první a druhé světové války, se státní vlajkou, za nimi jdou praporečnící prostějovské obce, doprovázení husitským vojskem. Pod bělostným praporem s červeným kalichem se vedou za ruce nejmenší Hanáci a Hanačky, děti, které asi teprve letos začnou chodit do školy“ dále autor uvádí: „Průvod se ubírá ke sboru. Kostel se naplnil do posledního místečka a také prostranství před kostelem je plné. Rozhlas vysílá bohoslužby na náměstí, takže se všichni pozorně zúčastňuji zpěvu i modliteb.“ Tolik dobový tisk k slavnostnímu otevření našeho svatostánku, dne 11. září 1949.
Jak trojvýročí ukázalo, naše církev žije nejen minulostí, ale především přítomností a budoucností. Chrám jako budovu můžete zbořit, ale víru v srdcích a myslích věřících, zbořit nemůžete.

Bc. Pavel Smetana
Husův sbor CČSH Prostějov

„Hledal jsem Hospodina a odpověděl mi, ze všech mých obav mě vytáhl.

Ti, kdo jej vyhlížejí, budou jen zářit,

nebudou v hanbě skrývat tvář!

Když chudák volal, Hospodin slyšel, ze všech úzkostí jej zachránil!

Hospodinův anděl svůj tábor klade kolem jeho ctitelů, aby je uhájil.

Okuste a vizte, jak dobrý je Hospodin,

blaze člověku, jenž doufá v něj!“

Amen

Žalm 34, 5-9