CČSH ProstějovNoc kostelů
U nás taky byla.
Kdo? Co? No přece „Noc kostelů“.
Letos totiž poprvé byla „ Noc kostelů “ i v Prostějově.
Měli jsme také zajistit „ počítání „ návštěvníků. Připadalo nám to celkem nepodstatné, ale pak jsme všichni zírali na to uvedené číslo. 777 . Magické, viďte ?
Eliška, která stálá celou dobu u vchodu do sboru a nenápadně dělala čárky za každého příchozího, se neustále usmívala.
Dvě sestry, již vskutku zralého věku, měly energie na rozdávání při razítkování poutnických pasů a vydávání plánků. Dokonce až tak, že způsobily příslušníkům policie, nemalý údiv.
Co jsme nabídli jiného než v ostatních kostelech ?
Kromě „živého“ divadla dětí, koncertu violy a varhan, divadla studentů,
„jam sessionu“ náhlých mladých husitských hudebníků a ochutnávky mešního vína, akční výtvarnou dílnu „stopy v nás“ a modlitební zastavení.
Vrcholem celého večera byla noční prohlídka katakomb. Nazvali jsme takto sklepení Husova sboru. A věřte, my ženské, jsme se tam bály jít, když se uklízelo před akcí. Prý: „Podívej se, jaká tady bude tma, když bude zhasnuto.“
Ječely jsme v hrůze, že na nás skočí pavouk.
Kubu napadlo, že tam naaranžujeme vše tak, jako kdyby právě někdo odešel. Postavili jsme tam tedy věšák s kloboukem, pláštěm a deštníkem.
Do malinké místnosti, ve které byla v dobách synagogy mikve ( ! ), jsme postavili židle s přehozenými kalhotami, košilí a vestou. Ve druhé místnůstce stál na stojanu fascinující obraz Ježíše, který je právě brán z kříže do nebe.
Byl osvícen sedmi ramenným svícnem – menorou.
Návštěvníci došli až sem na konec chodby, koukali do „mikve“ , mlčeli a naslouchali vyprávění.
Na rozloučenou s Nocí kostelů u nás si mohli vzít na památku buď tenkou svíci –obětinku- nebo lízátko. Co byste řekli, že si většina vybrala ?
Příští rok toho musíme koupit víc.
