Zamyšlení o lásce a oběti

Každá láska si vyžádá svoji oběť. Existuje snad pravá a „nepravá“ láska?

Oběť lásky. Oběť z lásky. Oběť pro lásku. Všechno toto spolu souvisí. Vzájemný vztah, harmonie, souznění, společné dýchání.

Moji pozornost však poutá Hospodinova láska k nám, k člověku. Proč stojí o naši lásku?

A – jsme i my ochotni uvolnit ze svého láskyplného sevření svého milovaného, aby byl (byla) šťastný?

Je opravdu naše láska na takové úrovni nebo milujeme majetnicky? Bůh nám tuto svobodu dal. A jistě mu to není jedno. Když předpokládám, že víme, že nás miluje, tak jistě i trpí z naší neopětované lásky.

Neopětovaná láska – to je hodně zlé. Ale hlavně je nesmírně náročná pro toho, kdo stále čeká, až se dotyčnému rozsvítí. Až mu to dojde, že je milován.

Bůh na každého z nás čeká. Až nám to dojde, že On je jediný, za kterým má smysl v životě jít. On je ten Smysl našeho života. On je ta cesta, pravda a život. On je láska věčná a trvalá.

Ať je velebeno Tvé jméno, Bože, na věky věků.

Amen

Můžete sledovat každou odpověď na tento příspěvek službou RSS 2.0. Odpovědi nejsou nyní dostupné, ale můžete využít trackback z vašeho vlastního webu.

Komentáře nejsou dostupné.