Novinky

Beseda s Alfrédem Jánským : „Utekl jsem z Osvětimi“

Česká křesťanská akademie, pobočka v Prostějově, spolu s Církví československou husitskou v Prostějově, pořádá besedu s panem Alfrédem Jánským ( 94 let ) ,posledním žijícím Čechem, který přežil útěk z vyhlazovacího koncentračního  tábora Auschwitz-Birkenau.

Průvodní slovo a duchovní úvahu na téma: „Odkud zlo?“,  bude mít p.farář CČSH Mgr. David Frýdl z Prahy. 

Kdy: v pátek 22.ledna 2010 v 17.00 hodin

Kde: v přednáškovém sále fary CČSH , Demelova 1 v Prostějově ( za Priorem )

Srdečně zve Miloš Košíček, farář CČSH  a předseda ČKA v Prostějově

Beseda s promítáním na téma: „ZTRÁTA SMYSLU ŽITÍ“.

Česká křesťanská akademie , pobočka v Prostějově pořádá spolu s Církví československou husitskou v Prostějově besedu s promítáním na téme :“Ztráta smyslu žití“.

Přednášet bude MUDr. František Havlát, který pracuje v brněnské nemocnici, na spec.oddělení dialýzy a má bohaté zkušenosti.

Kdy: v úterý 9.února 2010 v 17.00 hodin

Kde: v přednáškovém sále fary CČSH, Demelova 1,v Prostějově  ( za Priorem).

Srdečně zve Miloš Košíček, předseda ČKA a farář CČSH v Prostějově

Beseda s Alfrédem JÁNSKÝM

Česká křesťanská akademie, pobočka v Prostějově pořádá besedu s p. Alfrédem Jánským, který přežil koncentrační tábor za 2.světové války. Pořadem bude provázet farář CČSH pan David FRÝDL z Prahy-Vršovic.

Kdy : v pátek  22.1.2010 v 17.00 hodin

Kde: v přednáškovém sále fary CČSH,  Demelova ulice 1, Prostějov.

Srdečně zvou pořadatelé

Letní pobyt dětí ve Vápenné v Jeseníkách

„Strejdo, že bude zase příští rok Vápenná .?“, s napětím očekávaly upřené oči odpověď pana faráře. „Jasně, že bude.“  „Hurá ! Já zase přijedu ! Já taky!“ volají děti o překot.

Po kolikáté už padla tato otázka a odpověď pana faráře Miloše Košíčka z Prostějova.

Letos je to již po dvanácté, co jezdí děti z brněnské diecéze na letní tábor do Jeseníků, do malebného zákoutí lesů u vesničky Vápenná.

Mnozí z těch, kteří trávili prázdniny ve Vápenné jako děti, jsou nyní už vedoucími na jiných pobytech dětí, mládeže nebo rodin s dětmi.

„Strejda Miloš“, jak mu děti na táboře říkají, však pořádá týdenní pobyty radostí, napětí, hledání a soutěžení pro děti stále.

A čím se liší tento tábor od ostatních, že je stále obsazený­?

Pohodou a pokojným přístupem k dětem a samozřejmě programem pro děti. Nepřehráváme si biblické příběhy, ale dominantou je vždy vymyšlený děj, s fantasijními a pohádkovými prvky, ve kterých jsou děti aktéry.  Určují svým jednáním „posun“ v příběhu. Úchvatné je pozorovat děti při setkání se „skutečnými“ postavami v ději. Jsou jimi samozřejmě mladí vedoucí – zkušení divadelníci v kostýmech. Děti, na základě svých zkušeností, pak konfrontují své jednání a rozhodují se, co dál. Je to takový „nácvik“ křesťanského chování ve skutečném životě. A funguje to.

Během tohoto týdne se děti formují být živými křesťany, a to nejen ve hře, aby toto postavení pro ně bylo přirozené, jako tlukot srdce.

A o čem byla Vápenná letos? Hledali jsme „Srdcového krále“, aby všechno – ve světě fantazie, ale i v našem světě – fungovalo podle řádu Stvořitele.

Co myslíte, našli jsme ho?

Závěrem tedy :

Díky všem, kteří neustávají a svolávají velké i malé křesťany  ke společným zážitkům.

iv. 

Den setkání všech generací

Takový byl diecézní „Den  setkání  všech  generací“ v Brně, ve středisku CČSH na Lipové,   v sobotu 23.května 2009.

Teď si asi říkáte, že bude následovat výčet aktivit, které byly na setkání k dispozici.

Nemyslím, že by právě toto bylo důležité.

Ale od začátku. Nápad, změnit pořádání několikaletého Dne dětí na Den setkání všech generací, přišel znenadání. Důvodem bylo postupné „odrůstání“ největšího houfu dětí ve farnostech a touha nepřestávat se setkávat. Správně soudíte, že nastal problém, přesvědčit naše věřící, že nyní nejde o den dětí a program bude nastaven pro všechny generace.

A tak se setkáváme se všemi, kdo mají chuť se bavit, čas se zastavit a náladu radovat se s ostatními.

Zatím nám každý rok, a je to již počtvrté, přálo počasí, takže jsme se mohli rozptýlit nejen po budově, ale i po pěkné zahradě.

Kdysi řekl jeden náš skeptický věřící: „Vy byste chtěli mít zahradu plnou skotačících věřících dětí!“ A je to. Hospodin je stále při díle a nám nezbývá, než ho denně chválit za jeho lásku.

Zpátky tedy ke Dni setkání. Jak to probíhá, co tam děláme?

Všichni si můžou libovolně vybrat z nabídky programů, které jsou přichystané pro každou věkovou skupinu. Letošní téma bylo „O Jonášovi“. A tak jsme společně, bez rozdílu věku, měli za úkol vytvořit „predátora“ z nafukovacích balónků. Ze 150 barevných míčků, které jsme přivazovali šňůrkami na velkou konstrukci ze dřeva a drátů, se nám podařilo skutečně vyrobit téměř letící velrybu. Naštěstí jsme ji zatížili hned v začátku, aby nám neulítla s některými malými dětmi nebo lehčími dospělými. Bylo by to škoda. I když – kdoví, jestli by se nám pohled z výšky nezalíbil?

A co vlastně bylo v programu? Děti musely projít útrobami velryby, plnit u toho různé úkoly, lovily rybky v bazénku, dospělí se mohli zamýšlet nad biblickým dějem nebo se naučit, jak se dá tančit na židli. Mimochodem, je u toho vždy velká zábava. Nakonec nás klauni naučili žonglovat a část dětí předvedla i vskutku cirkusové vystoupení.Samozřejmě pod vedením zkušené klaunky. Bavili jsme se všichni, malí i velcí a dokonce i bratr biskup viděl ten „šrumec“, když se sejdou husité.

Nechybělo pohoštění a oběd a také, jako vždy, nějaké drobné upomínkové předměty : děti dostaly velké bílé látkové figurky, které si mohly doma pokreslit podle své fantazie, dospělí získali barevnou samolepku rybičky na auto nebo na kočárek, jak řekla a hned udělala jedna mladá maminka.

Všemu předcházela samozřejmě pečlivá příprava pracovní skupinky a ochota spolupracovat.

Za krásný společně prožitý den děkujeme hlavně našemu Pánu, ale také Vám, kteří provázíte všechny takové aktivity svými modlitbami. Díky.

iv.

Pouť ke kořenům – do města Tábor

Byli jste někdy v Táboře? Pokud ano, dáte mi jistě za pravdu, že je to malebné město.Pokud ne, měli jste jedinečnou příležitost jej poznat.

V sobotu 20. června 2009 jsme vypravili autobus z Prostějova, přes Brno a Havlíčkův Brod do Tábora. Dějiny jsou v tomto městě neuvěřitelně vtisknuty do každého místa. A úžas některých poutníků nad velkým kalichem vydlážděným na chodníku na náměstí nebo nad malovanými výjevy z doby husitství v hospůdkách, byl skutečný. Přiznám se, že i mě zalila „ stavovská“ hrdost, že patřím mezi kališníky. Možná to již místní obyvatelé necítí, ale jistota pravdy Boží a jejího následování, byla téměř hmatatelná i v podzemních chodbách, kterými jsme procházeli pod celým náměstím.

Úchvatné muzeum husitství, s ještě úchvatnějším průvodcem, který snad znal všechny postavy z minulosti osobně, předčilo naše očekávání.

Naše pouť byla provázena velkými bezpečnostními opatřeními, které jsme ani neplánovali.Na stejnou dobu totiž svolali své republikové setkání dvě menšinové skupiny, na které ovšem zareagovala neonacistická strana protestním pochodem.Naštěstí bylo vše zajištěno bezpečnostními složkami, a tak jsme se kochali muzejními poklady jako VIP skupina. Stejné pozornosti se nám dostávalo i venku na náměstí, kam se někteří nedočkavci vydali a byli pak mylně považování za účastníky protestního pochodu. Zajímavá zkušenost.

Do Tábora za námi přijel i bratr patriarcha ThDr.Tomáš Butta a prošel s námi celou pouť. Odměnou jeho účasti nám bylo jeho vyprávění o Kozím hrádku, který je nedaleko Tábora a na jehož vršek jsme vystoupali.Malebné zákoutí, obklopené lesy a kopci, skutečně poskytovalo bezpečný úkryt Janu Husovi a jeho přívržencům, když jej potřebovali.

Bohoslužbu, kterou nám posloužil bratr patriarcha, jsme měli v blízkých Chotovinách. Duchovní, kteří byli s námi na  pouti, byli při ní spoluúčastni. Vzácným hostem celé pouti byl  jáhen Pravoslavné církve, který byl také oděn ve svém bohoslužebném rouchu a četl z Písma.

Proč jsme zvolili právě Chotoviny je nasnadě. Již několik let velmi úzce spolupracujeme se sestrou farářkou Petrou Tamchynovou, která slouží právě v Chotovinách.Jezdí s námi na letní tábor pro děti do Vápenné. Také jsme chtěli udělat radost místním věřícím, protože určitě návštěvu svých bratří a sester „až z Moravy“, ještě nikdy neměly.Připravily pro nás občerstvení, pod kterým se stoly na farní zahrádce jen prohýbaly. Svíčková na oběd byla sice výborná, ale přece jen nám do odpoledně vyhládlo.

Posilněni, jsme se vydali na zpáteční cestu. Čekala nás však ještě lahůdka. Zastávka v Chýnově a prohlídka nádherného domu sochaře Františka Bílka a skvostů, které zde byly vystaveny. Neuvěřitelně překrásná díla nejen z kamene, ale i ze dřeva, kterými vyzdobil svůj dům, byla i pro denní používání. Zajímavosti o jeho životě nám trpělivě sdělovala paní průvodkyně, kterou jsme potěšili krásnou kytkou na rozloučenou.

Všichni poutníci dostali na památku originální dárek: muži vázanku z přírodního materiálu a ženy lehkou barevnou šálu.K dárku byla připnuta keramická brož – pavéza.

Nálada byla výborná, zážitků plno a domů jsme dojeli včas a v pořádku.

Příště, na jiné pouti k našim kořenům, na shledanou.                                                     iv.

Bohatství

„Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost.“ (Kazatel 5,9)

Co se za peníze nedá koupit:

  • Za peníze koupíš zábavu, ale ne štěstí.
  • Za peníze koupíš postel, ale ne spánek.
  • Za peníze koupíš knihy, ale ne rozum.
  • Za peníze koupíš potraviny, ale ne chuť.
  • Za peníze koupíš parádu, ale ne krásu.
  • Za peníze koupíš dům, ale ne domov.
  • Za peníze koupíš léky, ale ne zdraví.
  • Za peníze koupíš luxus, ale ne kulturnost.
  • Za peníze koupíš kříž, ale ne Spasitele.
  • Za peníze koupíš kostel, ale ne domov v nebesích.

„Ukládejte si poklady v nebi, kde je nezničí mol ani rez.“ (Matouš 6,20)

Myšlenky Axela Muntheho z Knihy o životě a smrti:

  • Vše, co skutečně potřebujeme, lze koupit za nepatrný peníz, jen zbytečné věci jsou za vysoké ceny.
  • Vše, co je skutečně krásné, se vůbec neprodává …
  • Je nám dovoleno hledět na východ a západ slunce, na oblaka plující po obloze, lesy a pole, na nádherné moře, aniž platíme jediný halíř.
  • Ptáci nám zpívají zadarmo, zadarmo si trháme u cesty divoké květiny.
  • Do hvězdami osvětlené síně noci neplatíme vstupné …