Evangelium: Lukáš 4, 1-13
První neděle postní má latinsky název INVOCAVIT a je to příhodné.“Vocatus“ znamená volání, a základ slova „invocavit“ je tedy „volat“. V Žalmu 91, 15 verši čteme:“Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho.“
Jakoby začátek postní doby měl být voláním k Bohu – jsem tady, chci se soustředit a polepšit -, ale také obráceně, voláním Božím – pojď, člověče, ke mně, mluv se mnou, udělej si na mně čas, já ho pro tebe mám stále.
Vraťme se od názvu 1. postní neděle k našim dnešním textům. V 1. čtení -Deuteronomium 26, 16-19 – slyšíme „ Prohlásil jsi při Hospodinu, že ti bude Bohem a ty že budeš chodit po jeho cestách a dbát jeho nařízení.“
2. čtení – Římanům 10, 8b-13 -vše potvrzuje: „Srdcem věříme, ústy vyznáváme.“
A nakonec Pán Ježíš nám v evangeliu na sobě ukazuje, jak to všechno prakticky dodržovat v životě. Můžete namítnout, no jo, ale On je Syn Boží, tak ví, jak odolat pokušení, odpovídá okamžitě citáty z Písma. Ale co my? Neumíme tak rychle reagovat a klidně padneme do léčky.
Ano, to je možné. Ovšem málo pravděpodobné, když nám bude jednání Pána Ježíše vzorem.
V posledních dnech napadlo všude plno sněhu. Téměř každý jste jistě museli vzít lopatu a proházet cestičku k domu. A ráno byla znovu zasypaná sněhem. Takže opět „hrablo“ a odházet. A tak pořád dokola. Proč to děláme? Abychom se dostali i večer po tmě bezpečně domů, do bezpečí. A podobně je to i s následováním Pána Ježíše a s jeho reakcemi na pokušení. S ním jsme však ve výhodě – Pán Ježíš nám už cestičku skrze pokušení sám prošlapal. I těžkosti našeho života je ochoten nést za nás a dokonce za nás i zemřel. Nám zbývá už jen jít touto cestou, slyšet jeho volání, opřít se o něj, dát mu své starosti k nesení, předat mu své problémy k řešení. Děláme to? Dokážeme to?
Nebyl na poušti 40 dnů jen tak. Měl projít všemi pro nás nebezpečnými pokušeními světa- slávy, moci, dostatku.
Pro nás představuje poušť stejné nebezpečí ve vztahu k Bohu. Nejen nabídka světských pokušení, ale my sami můžeme být pro sebe nebezpečím, pokud nebudeme zaplňovat poušť našeho srdce. Ptáte se jak?
Pokušení vládnout sami sobě – přenecháme Bohu.
Živit si budeme nejen tělo, ale i duši.
Klanět se nebudeme vzorům lidským, ale s úctou a pokorou našemu jedinému Bohu.
K čemu nás volá tedy začátek postní doby?
Obraťte se k Bohu – ale každý den.
Litujme svých provinění a špatných rozhodnutí – každý den.
Proměňujme tak svá srdce každý den.
A důvěřujme Pánu Ježíši, protože s ním a jedině s ním jsme schopni svoji proměnu v laskavé a hrdé děti Boží dokončit.
Jak na to? Máme na to dobu 40- ti dnů, a tak každý den se pokusme alespoň jednomu člověku kolem sebe udělat radost – úsměvem, slovem, trpělivostí
Začněme u sebe a dopřejme si čas na každodenní kontakt s Bohem.
„Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho.“
Amen
CČSH Prostějov
